A stejně jako to minulé i to dnešní bych rozdělil na dvě fáze: fáze očekávání a fáze zklamání.

Tedy jinými slovy, opět jsme se nedohodli.

Jedním z důvodů, proč zaměstnavatel odmítá námi navrhované zvýšení mezd je pravděpodobně i obava z celosvětové ekonomické krize v příštím roce. Ta, která přišla v letech 2009–2010 leteckou dopravu skutečně poznamenala. Naše letiště po dobu krize přišlo každoročně o cca 10% cestujících.

Pokud tedy krize přijde, nic nám nebrání se znovu sejít a KS korigovat. Vlastní větev si přece my, zaměstnanci, podříznout nechceme.

Ale… V této souvislosti mne napadá okřídlené „proč stahovat kalhoty, když brok je ještě daleko“.

Jak daleko, či jestli vůbec brok poletí, dnes nikdo neví. A na asi možná letícím broku stavět kolektivní vyjednávání ……

V principu mi letošní kolektivní vyjednávání připomíná BREXIT. S tím rozdílem, že oba aktéři, EU a Velká Británie, se mohou rozejít bez dohody.

My jsme na tom podstatně hůře. My se dohodnout musíme.

A závěrem jen taková noticka. Podle ČSÚ vzrostla v Praze v meziročním srovnání průměrná hrubá měsíční mzda ve 2. čtvrtletí 2019 o 6,3 %. Brok, nebrok.

Jednáme dál.

Marek Sedlák